Digitální (ne)gramotnost českého vzdělávacího systému
PRAHA, 29. května 2020 – Koronavirová krize vedla k uzavření škol a postavila je před nelehký úkol: zajistit vzdělávání dětí a studentů na dálku, tedy v jejich domovech s pomocí internetu. Zvládlo tuto mimořádnou situaci české školství? Jak na ni bylo připraveno? A mohlo vůbec být? O těchto otázkách ve čtvrtek 28. května diskutovali přední experti. Pokračují tak v sérii debat, letos poprvé ve virtuální podobě, předcházejících výroční konferenci Kam kráčíš, Česko. Tu každoročně pořádají Aspen Institute Central Europe a mediální dům Economia.
Pozvaní hosté se shodli na tom, že v úrovni distanční výuky byly mezi školami velké rozdíly. Některé si vedly dobře, jiné propadly, do značné míry záleželo na aktivitě a počítačové gramotnosti pedagogů. Zároveň se ukázalo, že potřeba digitální technologie zvětšuje vzdělávací handicap dětí z chudších rodin. Mnoho z nich nedisponovalo potřebným vybavením, tedy počítači nebo notebooky, a pokud ano, nedokázaly si se zadávanými úkoly pro školáky a zasíláním požadovaného vypracování úloh technicky poradit. Nicméně výuka na dálku přesto jeden pozitivní poznatek přinesla. Pedagogové si ověřili, že mohou řadu věcí vyřešit on-line, a především pro vysoké školy je virtuální komunikace výzvou do budoucnosti.
Debatu otevřel moderátor Petr Honzejk, vedoucí rubriky Komentáře Hospodářských novin, s prosbou o prezentaci nových výsledků výzkumů PAQ Research a IDEA o digitální připravenosti škol, prvních reakcích domácností se školáky a problémech sociálně-ekonomických nerovností.
„Zkoumali jsme postoj asi 800 rodičů, jak vnímají distanční výuku. Ptali jsme se na to, jaké mají aspirace, tedy jakého vzdělání by podle nich mohly jejich děti dosáhnout. Zajímavé je, že ve srovnání s rokem 2019 tyto aspirace klesly. Možná to bylo právě kvůli distančnímu vzdělávání a zhoršenému přístupu k přijímacím zkouškám na střední školy,“ řekl Daniel Prokop, vedoucí expertní skupiny Aspen Institute CE a zakladatel PAQ Research. „Dále jsme zjistili, že řada rodičů dětí, zejména těch na druhém stupni, si myslí, že dostávají studijní látky příliš moc, s čímž se mohli podrobněji seznámit až nyní. A konečně, že asi osm procent dětí vůbec nemělo přístup k počítači, což svědčí o sociálních nerovnostech.“
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga připustil, že jeho úřad čelil kritice, proč se nepodařilo zajistit, aby během pandemie měly všechny děti stejný nárok na vzdělání. „Máme obrovskou diverzitu škol, a právě to se ukázalo během této krize. Rodiny nejsou všechny stejně vybavené. Počítač mnohdy nebyl volný pro výuku, protože ho používali rodiče v režimu home office. Ohrožených škol je přes tisíc, snažíme se je technicky dovybavovat s pomocí evropských fondů. A především chceme, po dohodě s operátory, ošetřit edukační domény tak, aby se nedostávaly do datových tarifů,“ uvedl ministr. Jak dále sdělil, ministerstvo připravuje pro sociálně slabší regiony návrh vyrovnávacích letních kempů, které by měly děti k doplnění výuky motivovat. Práce učitelů navíc by pak měla být ředitelem školy oceněna mimořádnými odměnami. „Díky změně financování regionálního školství mohou ředitelé své učitele odměnit. A devítiprocentní navýšení platů pro příští rok určitě bude. Tak to mám slíbeno od premiéra i ministryně financí,“ doplnil Robert Plaga.
Daniel Münich, výkonný ředitel think tanku IDEA při CERGE-EI a poradce expertní skupiny Aspen Institute CE se domnívá, že české školství na koronavirovou pandemii připraveno nebylo, ale ani to nebylo možné. „Učitelé se snažili. Česko se s tím potrápilo stejně, jako většina zemí. Distanční vzdělávání není univerzální budoucnost. Pro vysoké školy jsou například přednášky touto formou rozumné, u nižších škol to ale po internetu nepůjde. Určitě tím nenahradíme klasickou výuku. Ukázalo se však, že memorování bychom měli snížit na polovinu a učit to podstatné,“ poznamenal.
Ředitelka ZŠ Neštěmická z Ústí nad Labem Marie Čápová upozornila na to, že učitelé, žáci, rodiče – nikdo v celé zemi nevěděl, jak dlouho zůstanou školy zavřené. „Nikdo žádný návod neměl. Takže nejjednodušší zpočátku bylo posílat úkoly na jedno místo – google drive. Každý učitel si obsah opakování probrané látky a upevňování znalostí nastavoval podle potřeb svých i potřeb žáků. Zjišťovali jsme počet žáků v online výuce a těch bez možnosti připojení. Z toho vyplynuly počty žáků s nutností předávání podkladů formou pracovních listů vhozených do schránky. Rodiče pocházejí z různého socio-ekonomického prostředí, dle zpětné vazby byl a je největším problémem objem dat pro online výuku, velké množství žáků má jen zakoupené kupony na dobití telefonu, na kterém se připojují k online výuce,” sdělila. Podle jejího názoru nebude mít krize žádný vliv na to, jak se děti v budoucnu profesně uplatní.
Ondřej Zapletal, ředitel Nadace České spořitelny, připomněl, že velkou pozornost, je třeba věnovat dětem z ohrožených rodin. „Je to obrovský problém. Dětí, které byly úplně odstřiženy od výuky, je podle průzkumů minimálně deset tisíc. Stát by měl zvýšit investice do terénní práce a věnovat právě těmto dětem zvýšenou pozornost. Pandemie obnažila problémy českého školství, tedy nerovný přístup ke vzdělávání, strukturální problémy řízení školství, nedostatečné kompetence učitelů a podfinancovanost. Je důležité neuhnout z národní vzdělávací strategie 2030, která má vůli tyto dlouhodobé problémy řešit.“ dodal.
Podle šéfa Aspen Institute CE Jiřího Schneidera bylo uzavření škol velkým zátěžovým testem. „Ukázal, jak se s náhlou změnou vyrovnali nejen učitelé a žáci, ale také rodiče, a tak poskytl neocenitelné podněty pro debatu o celoživotním vzdělávání, což je téma, kterému se v rámci projektu Kam kráčíš, Česko dlouhodobě věnujeme. Velkým problémem do budoucna může být to, že se dále zvětšily rozdíly mezi těmi, kteří krizi zvládli, a těmi, co zaostávají,“ poznamenal.
—