Digitální (ne)gramotnost českého vzdělávacího systému
Koronavirová krize vedla k uzavření škol a postavila je před nelehký úkol – zajistit vzdělávání dětí a studentů na dálku, tedy v jejich domovech s pomocí internetu. Zvládlo tuto mimořádnou situaci české školství? Jak na ni bylo připraveno? A mohlo vůbec být? O těchto otázkách ve čtvrtek 28. května diskutovali přední experti. Pokračují tak v sérii debat, letos poprvé ve virtuální podobě, předcházejících výroční konferenci Kam kráčíš, Česko. Tu každoročně pořádají Aspen Institute Central Europe a mediální dům Economia.
Pozvaní hosté se shodli na tom, že v úrovni distanční výuky byly mezi školami velké rozdíly. Některé si vedly dobře, jiné propadly. Do značné míry záleželo na aktivitě a počítačové gramotnosti pedagogů. Zároveň se ukázalo, že potřeba digitální technologie zvětšuje vzdělávací handicap dětí z chudších rodin. Mnoho z nich nedisponovalo potřebným vybavením, tedy počítači nebo notebooky, a pokud ano, nedokázaly si se zadávanými úkoly pro školáky a zasíláním požadovaného vypracování úloh technicky poradit. Přesto však výuka na dálku přinejmenším jeden pozitivní poznatek přinesla. Pedagogové si ověřili, že mohou řadu věcí vyřešit on-line, a především pro vysoké školy je virtuální komunikace výzvou do budoucnosti.
Debatu otevřel moderátor Petr Honzejk, vedoucí rubriky Komentáře Hospodářských novin, a požádal o prezentaci nových výsledků výzkumů PAQ Research a IDEA o digitální připravenosti škol, prvních reakcích domácností se školáky a problémech sociálně-ekonomických nerovností.
„Zkoumali jsme postoj asi 800 rodičů a zajímali se, jak vnímají distanční výuku. Ptali jsme se na to, jaké mají aspirace, tedy jakého vzdělání by podle nich mohly jejich děti dosáhnout. Zajímavé je, že ve srovnání s rokem 2019 tyto aspirace klesly. Možná to bylo právě kvůli distančnímu vzdělávání a zhoršenému přístupu k přijímacím zkouškám na střední školy,“ řekl Daniel Prokop, vedoucí expertní skupiny Aspen Institute CE a zakladatel PAQ Research.
„Dále jsme zjistili, že si řada rodičů dětí, zejména těch na druhém stupni, myslí, že dostávají studijní látky příliš moc, s čímž se mohli podrobněji seznámit až nyní. A konečně, že asi osm procent dětí vůbec nemělo přístup k počítači, což svědčí o sociálních nerovnostech,“ dodal Daniel Prokop.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga připustil, že jeho úřad čelil kritice, proč se nepodařilo zajistit, aby během pandemie měly všechny děti stejný nárok na vzdělání. „Máme obrovskou diverzitu škol, a právě to se ukázalo během této krize. Rodiny nejsou všechny stejně vybavené. Počítač mnohdy nebyl volný pro výuku, protože ho používali rodiče v režimu home office. Ohrožených škol je přes tisíc, snažíme se je technicky dovybavovat s pomocí evropských fondů. A především chceme, po dohodě s operátory, ošetřit edukační domény tak, aby se nedostávaly do datových tarifů,“ uvedl ministr. Jak dále sdělil, ministerstvo připravuje pro sociálně slabší regiony návrh vyrovnávacích letních kempů, které by měly děti k doplnění výuky motivovat. Práce učitelů navíc by pak měla být ředitelem školy oceněna mimořádnými odměnami.
„Díky změně financování regionálního školství mohou ředitelé své učitele odměnit. A devítiprocentní navýšení platů pro příští rok určitě bude. Tak to mám slíbeno od premiéra i ministryně financí,“ doplnil Robert Plaga.
Daniel Münich, výkonný ředitel think tanku IDEA při CERGE-EI a poradce expertní skupiny Aspen Institute CE, se domnívá, že české školství na koronavirovou pandemii připraveno nebylo a ani být nemohlo. „Učitelé se snažili. Česko se s tím potrápilo stejně, jako většina zemí. Distanční vzdělávání není univerzální budoucnost. Pro vysoké školy jsou například přednášky touto formou rozumné, u nižších škol to ale po internetu nepůjde. Určitě tím nenahradíme klasickou výuku. Ukázalo se však, že memorování bychom měli snížit na polovinu a učit to podstatné,“ poznamenal.
Ředitelka ZŠ Neštěmická z Ústí nad Labem Marie Čápová upozornila na to, že nikdo z učitelů, žáků či rodičů v celé zemi nevěděl, jak dlouho zůstanou školy zavřené. „Nikdo žádný návod neměl. Takže nejjednodušší z počátku bylo posílat úkoly na jedno místo – Google Drive. Každý učitel si obsah opakování probrané látky a upevňování znalostí nastavoval podle potřeb svých i potřeb žáků. Zjišťovali jsme počet žáků v online výuce a těch bez možnosti připojení. Z toho vyplynuly počty žáků s nutností předávání podkladů formou pracovních listů vhozených do schránky. Rodiče pocházejí z různého socio-ekonomického prostředí. Dle zpětné vazby byl a je největším problémem objem dat pro online výuku. Velké množství žáků má jen zakoupené kupony na dobití telefonu, na kterém se připojují k online výuce,” sdělila. Podle jejího názoru nebude mít krize žádný vliv na to, jak se děti v budoucnu profesně uplatní.
Ondřej Zapletal, ředitel Nadace České spořitelny, připomněl, že velkou pozornost je třeba věnovat dětem z ohrožených rodin. „Je to obrovský problém. Dětí, které byly úplně odstřiženy od výuky, je podle průzkumů minimálně deset tisíc. Stát by měl zvýšit investice do terénní práce a věnovat právě těmto dětem zvýšenou pozornost. Pandemie obnažila problémy českého školství, tedy nerovný přístup ke vzdělávání, strukturální problémy řízení školství, nedostatečné kompetence učitelů a podfinancovanost. Je důležité neuhnout z národní vzdělávací strategie 2030, která má vůli tyto dlouhodobé problémy řešit,“ dodal.
Podle šéfa Aspen Institute CE Jiřího Schneidera bylo uzavření škol velkým zátěžovým testem. „Pandemie ukázala, jak se s náhlou změnou dokázali vyrovnat nejen učitelé a žáci, ale také rodiče. Máme tak k dispozici neocenitelné podněty pro debatu o celoživotním vzdělávání, což je téma, kterému se v rámci projektu Kam kráčíš, Česko dlouhodobě věnujeme. Velkým problémem do budoucna může být to, že se ještě více zvětšily rozdíly mezi těmi, kteří krizi zvládli, a těmi, co zaostávají,“ poznamenal Jiří Schneider.
