Leadership in Action debata
V pátek 9. prosince 2022 Aspen Institute Central Europe, Aspen Ministers Forum, Bertelsmann Foundation a Univerzita Karlova zorganizovali debatu pro veřejnost, která zahrnovala dva panely s bývalými ministry zahraničních věcí z celého světa a zaměřila se na leadership během náročných období a na aktuální dění v mezinárodních vztazích.
Tato debata byla streamovaná online a vy se na celý záznam můžete podívat zde.
Úvodního slova se ujali Milan Vašina, výkonný ředitel Aspen Institute Central Europe, a Milena Králíčková, rektorka Univerzity Karlovy, která přivítala jak bývalé ministry zahraničních věcí z celého světa, tak i studenty Univerzity Karlovy v publiku.
Před oficiálním zahájením první panelové diskuse, Tony Silberfeld, ředitel Transatlantic Relations, Bertelsmann Foundation představil video Leadership in Action in Estonia, které vypráví příběh o ruském kyberútoku na Estonsko v roce 2007. Video bylo natočeno ve spolupráci s jednou z vystupujících Marinou Kaljurand, poslankyní Evropského parlamentu; bývalou ministryní zahraničních věcí Estonska.
Leadership in Action
Na začátku panelové diskuse se Susana Malcorra, hlavní poradkyně, IE University, bývalá vedoucí štábu generálního tajemníka Organizace spojených národů; bývalá ministryně zahraničí Argentiny, Federina Mogherini, rektorka, College of Europe, bývalá vysoká představitelka při EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Evropské komise; bývalá ministryně zahraničních věcí Itálie, a Marina Kaljurand, poslankyně Evropského parlamentu; bývalá ministryně zahraničních věcí Estonska, vyjádřily úctu a zavzpomínaly na Madeleine K. Albright, která založila Aspen Ministers Forum. Během první panelové diskuse se všechny dámy podělily s účastníky o své inspirativní příběhy, osobní vývoj kariéry ve vysoké politice, a také jaké to je, být jednou z mála žen, působících ve vysoké politice, která je tvořena převážně muži.
Zaznamenaly jste pozitivní vývoj z hlediska genderové rovnováhy ve vysoké politice? Posunuli jsme se již dostatečně kupředu? Co pro vás znamená být ženou s ”mocí”?
Marina Kaljurand – „Ano, situace se velmi zlepšila. Před začátkem války na Ukrajině jsem zaznamenala, že ženy tvořily minimálně 1/3 velvyslanců v Evropské unií. Je více žen v zahraniční politice, ale v době, když jsem byla ministryní zahraničí a vedla jsem pohovory s mladými diplomaty, ptala jsem se jich na jejich osobní cíle. Jejich odpovědi byly rychlé a přímé – chci být ministrem, velvyslancem a tak dále. Když jsem se zeptala mladých žen, jejich odpovědi byly mnohem obecnější. No tak dámy! Pokud chcete být ministryní zahraničí nebo velvyslankyní, jasně to řekněte! A jsem velmi ráda, že tato změna nastává. Nyní vidím novou generaci žen, které jsou sebevědomější a neváhají říct, co chtějí. Reprezentování Estonska, malé země, je velmi náročné. Všichni chtějí mluvit s velvyslanci významných zemí, tudíž jsem musela pracovat 10x více než velvyslanci mocných států. Po Moskvě jsem pracovala ve Washingtonu DC, kde jsem měla možnost setkat se s nejlepšími diplomaty. V Moskvě jsem byla jedinou ženou mezi 141 mužskými velvyslanci a například ruský ministr zahraničí ani nevěděl, jak mě oslovovat. Neměli totiž pojmenování pro ženu v této pozici. Bylo pro ně obtížné mě oslovovat paní velvyslankyně nebo později paní ministryně.“
Federica Mogherini – „Mnohokrát jsem cítila nevoli ne tolik v tom, že jsem žena, ale v tom, že jsem relativně mladá žena nebo žena považovaná za mladou. Stala jsem se ministryní ve svých 41 letech a nemyslím si, že je normální považovat někoho za mladého v tomto věku. Byla to známka předsudku, který se zde hromadil po generace. Nazývám to „Kdo je ta holka?“ efekt. Vždycky jsem měla ten pocit i proto že jsem blondýna – je to jenom holka. Strávila jsem léta v parlamentu a paradoxně lidé, kteří byli skeptičtí k mým schopnostem a zkušenostem, byli mladší než já. Můj předseda vlády byl mladší než já, nikdy předtím nebyl v parlamentu a nikdo nezpochybňoval jeho roli. Jsem přesvědčená, že by nevyvstalo tolik otázek, kdybych byla muž. Vždy jsem měla štěstí, že jsem se příliš nezabývala tím, co se o mě píše, jinak bych v tomto světě nepřežila.“
Susana Malcorra – „Nejsem si příliš jistá, zda jsou ženy již opravdu ve vysoké politice “přijaté”. Ano, máme více prostoru, ale domnívám se, že zde čelíme i proti útokům. Ráda bych vzkázala všem ženám: Běžte a chopte se své moci. Když říkám moci, myslím tím zavázat se k pozitivním změnám. Abyste mohly věci ovlivňovat, musíte být někde „v kuchyni“, kde jste schopné podílet se na receptu. Občas to třeba znamená jen „loupat brambory“, ale musíte být na správném místě, tam, kde se dají věci ovlivnit.”
Marina Kaljurand – „Souhlasím, že moc má velmi rozdílné významy. Síla pozic, ve kterých jsem se nacházela, měla rozdílné akcenty, prostředí, jiné důsledky a vzhledy. Sílu můžete nalézt kdekoliv, i když jste třeba žena v domácnosti. Je to spíše o našem způsobu myšlení. Např. zda-li dokážeme ovlivnit a účastnit se procesu rozhodování na jakékoliv úrovni, už to je moc.“
Federica Mogherini – „Moc je na různých pozicích. Necítím, že bych měla nyní méně síly jako rektorka College of Europe než jakou jsem měla předtím. Mám jiný vliv, a ne všichni musí nutně za mocí jít. Můžete dokonale naplňovat své touhy, zájmy, štěstí a sebe samotné bez toho, aniž byste dosahovaly vysokých pozic.“
Celý panel byl moderoval Tony Silberfeld.
Dění a výzvy ve světové politice
Tzipi Livni, bývalý ministryně zahraničních věcí Izraele, Don McKinnon, bývalý ministr zahraničních věcí Nového Zélandu, a George Papandreou, bývalý premiér Řecka, sdíleli s publikem své pohledy a názory na kyberbezpečnost, dezinformace a technologie, které ovlivňují naše životy. Řečníci byli také vyzváni, aby se podělili o praktiky a přístupy, jak k problematice přistupují ve svých zemích, aniž by byla společnost roztříštěna.
Tzipi Livni – „Dezinformace a další formy lží, které ovlivňují společnost, zasahují do podstaty demokracie. Sociální sítě byly vytvořené za účelem propojovat lidi, ale nakonec se přeměnily v něco, co lidi naopak rozděluje. Zdá se to být problémem jednotlivých zemích, ale já to vnímám více jako globální problém. Myslím, že by se liberálové po celém světě měli sjednotit a měli by se s problémem vypořádat společně.
George Papandreou – „Musíme nejprve přehodnotit náš vzdělávací systém. Studujeme ve škole pro naše profese, ne nezbytně pro to, abychom byli občany nebo kriticky mysleli. Konzumujeme informace, ale nejsme dostatečně kritičtí v rámci vztahů, co se moci týče. Druhý problém, který spatřuji, je umění přijetí a vyhodnocení informace nebo dezinformace. Procházíme si nyní v naší společnosti velmi komplexní a obtížnou krizí, která umožňuje akceptovat dezinformace. Proto lidé přicházejí s konspiračními teoriemi. Dalším problémem je otázka vlastnictví jednotlivých platforem a to, kdo rozhoduje o diskusi milionu lidí. Neměli bychom mít soukromé platformy. Měli bychom umět využít technologie ke zlepšování demokracie.“
Don McKinnon – „Všichni čelíme výzvám kolem informací a médií po celém světě. Každý politik dobře ví, že pokud publikuje informaci nebo dezinformaci online, už ji nikdy nezastaví. Obletí celou zeměkouli a vrátí se zpátky dříve, než stihnete cokoliv udělat. Nejde o to, jak to zastavit. Jde o to, jak co nejlépe využívat moderní technologie a jak s nimi žít. Politické strany se musejí umět přizpůsobit a využít potenciál ve svůj prospěch, a ne se snažit informace zastavit. Způsoby, jakými s informacemi nakládají jednotlivé politické strany, mohou velmi ovlivňovat prospěch každé země, ale samozřejmě to může mít i přesně opačný vliv. V žádné zemi nevidím rozdíl. Kulturu země nelze jednoduše změnit. Snažit se měnit a ovlivňovat demokracii není pravá demokracie.“
Řečníci diskutovali také o válce na Ukrajině, jak se na tento problém dívají jiné státy a jak urgentní je tento konflikt z pohledu života v jejich zemích.
Druhý panel moderoval Ladislav Krištoufek, prorektor pro vědu a výzkum Univerzity Karlovy.
Děkujeme Verstanding Family Foundation a Bertelsmann Foundation za laskavou podporu této debaty.
