Kam kráčíš, Česko? 2018
Praha, 27. listopadu 2018 – Napříč téměř všemi panely v rámci konference Kam kráčíš, Česko?, která se letos uskutečnila 22. listopadu v Pražské křižovatce, zaznívala témata exekuce, zastaralost vzdělávání a zkostnatělost státní správy jako největší problémy rozvoje České republiky. Konference navázala na předchozí ročníky a stavěla na práci expertních skupin odborníků z byznysu, státní správy i akademické obce.
Aspen Institute CE, který společně s vydavatelstvím Economia stojí za jejím pořádáním, i letos do Prahy přilákal známé osobnosti, mezi nimiž byl například americký historik Timothy Snyder. S účastníky se o svůj pohled na konkurenceschopnost v dnešní Evropě podělil také Nicklas Lundblad, viceprezident společnosti Google zodpovědný za vztahy s veřejnou správou v Evropě, Africe a na Blízkém východě.
„Již čtvrtým rokem se zaměřujeme na analýzu pěti základních oblastí – konkurenceschopnosti, vzdělávání, kvality života, kvality vládnutí a bezpečnosti. Odborníci z expertních skupin pro každou oblast doporučují možnosti zlepšení, s nimiž seznámí účastníky konference,“ uvádí Jiří Schneider, ředitel Aspen Institute CE, a doplňuje: „Na závěr konference vždy připravujeme souhrn nejpalčivějších problémů v daných oblastech a návrh doporučení adresovaných těm, kteří o budoucnosti ČR rozhodují.“
Jestli je Česká republika konkurenceschopná v mezinárodním srovnání, shrnul David Vávra z OGResearch ve své studii. „Hlavními brzdami ekonomického růstu jsou nízká kvalita vzdělávacího systému, neefektivní institucionální prostředí a státní správa i nepružný trh práce. Naše budoucnost spočívá v kvalifikované pracovní síle, kterou musíme umět kultivovat, přitáhnout a udržet. A to se nám zatím nedaří.” Ve studii je rozpracována také vize Martina Wichterleho, majitele strojírenské skupiny Wikov Industry, vybudovat univerzitní město se špičkovými pedagogy a studenty nejen z ČR. V úvodní prezentaci k tomu Wichterle uvedl: „Kvalitně vzdělaní lidé přitáhnou technologické investice, investice s vysokou přidanou hodnotou a vznikne projekt, který se začne sám organicky rozvíjet.”
Viceprezident společnosti Google pro veřejnou správu pro Evropu, Blízký východ a Afriku Nicklas Lundblad otevřel panel na téma Konkurenceschopnost myšlenkou, že „učení je novým fitness“. Vyzdvihl tím důležitost lidského kapitálu a dodal, že „vždycky zůstanou oblasti, kde počítače člověka nezastoupí.” V digitalizaci tak vidí nejen ekonomickou příležitost, ale také možnost zcela změnit kvalitu života.
Tomáš Karakolev ze společnosti McKinsey se na základě studie The Rise of Digital Challengers zaměřené na region střední a východní Evropy domnívá, že „hlavní zdroje ekonomického růstu v ČR, jako je vysoká zaměstnanost a zvyšování počtu pracovních hodin na zaměstnance, naráží na své limity. Novým motorem růstu produktivity může být právě digitalizace. Tato část ekonomiky ČR je dobře nastartovaná, je však nutné digitalizovat veřejný sektor, zvýšit pokročilé IT dovednosti lidí a zlepšit institucionální prostředí.”
Karel Šimka, soudce Nejvyššího správního soudu ČR a koordinátor aspenské expertní skupiny pro Kvalitu vládnutí, poukázal na nejpalčivější problémy této oblasti. Těmi jsou dluhové pasti, bytová situace ve velkých městech, digitalizace státní správy a nedostatečná síťová infrastruktura. „Naše veřejná správa umí docela dobře zpracovat jednoduché věci, ale co neumí, jsou složité úkoly. Neumí postavit rychle dálnici, neumí vybudovat dobrý elektronický systém ve veřejné správě,” shrnul. Řešením by mohlo být odpolitizování státní správy a její propojení se soukromým sektorem, novelizace zákona o státní službě a stavebního zákona nebo jasná energetická koncepce.
V diskusi, zda jsou při nakládaní s daty o lidech nebezpečnější soukromé firmy nebo stát, Péter Krekó, ředitel maďarského Political Capital Institute uvedl: „Období přehnaného optimismu ve vztahu k sociálním médiím, kterou jsme zažívali na začátku tohoto století, je pryč. Pojďme si osvojit zdravou podezíravost vůči státu, vůči supervelmocím jako je Rusko a Čína i vůči formám nové komunikace. Nezapomeňme, že doba velkých lží přichází.”
Největší bolesti českého vzdělávacího systému, který je podfinancovaný a zastaralý, přednesl Bohumil Kartous z EDUin. Především je to propast v kvalitě vzdělávání mezi regiony a nízká atraktivita učitelského povolání. „Zatímco rozvinuté země masivně investují do svých vzdělávacích systémů a připravují se tak na budoucnost, Česká republika je šampionem v pravém opaku. Jsme zemí, která investuje do svého vzdělávacího systému jednu z nejnižších částek v rámci zemí OECD,” doplňuje Kartous. Lék, který nabízí, je kromě většího investování „zacílení na pozice ředitelů, kteří by v první řadě měli být kvalifikovanými pedagogickými manažery.”
Aktuální bezpečnostní situaci v ČR nastínil Tomáš Pojar, prorektor CEVRO Institutu: „Česká armáda ví, co potřebuje, ale není schopna to nakoupit. Celkové výdaje na obranu a bezpečnost sice rostou, nicméně nejsou dostatečné. A pokud nebudeme do vlastní armády investovat, ztratíme vlastní svobodu, ztratíme vlastní prosperitu a ztratíme vlastní bezpečnost.“
Generál Petr Pavel s nutností modernizace armády souhlasil: „My jsme učinili strategické rozhodnutí s naším vstupem do NATO, že obranu této země budeme zajišťovat v systému kolektivní bezpečnosti. Jestliže nebudeme schopní tento příspěvek do kolektivní obrany plnohodnotně zajistit, pak samozřejmě ohrožujeme vlastní bezpečnost, protože naše důvěryhodnost jako aliančního partnera bude postupně klesat.”
Sociolog z Medianu Daniel Prokop kvalitu života v Česku zhodnotil jako lepší v porovnání s ostatními postkomunistickými státy, důvěra v demokracii a instituce ale zůstává podprůměrná. Jedním z faktorů je nerovnost v kvalitě života – regiony se liší z hlediska sociální i ekonomické nerovnosti, bezpečnosti, dostupnosti či kvality vzdělávání. Zároveň existují velké nerovnosti kvality života i v rámci krajů, mezi jednotlivými obcemi. To ovlivňuje také politické chování a spokojenost lidí. Podle Prokopa bychom se měli zaměřit „na kooperaci obcí, krajů a centrálního státu v řešení některých problémů, které stagnují, třeba bydlení; a zaměřit se na to, čím jsou chudší regiony nadále omezovány, tedy např. nekvalitou vzdělávání v těchto regionech.”
Vít Rakušan, starosta města Kolín, vysvětlil příčiny, proč nejsou antisystémové strany v jeho městě úspěšné i přes neuspokojivý výsledek Kolína v indexu kvality života. “Ukázali jsme lidem vizi, která je dlouhodobá, té vize se držíme a vlastně se ukazuje, že lidé ocení i samotnou cestu, pokud se po té cestě důsledně jde,” shrnul Rakušan a doplnil tak Prokopovu tezi, že “ne vždy je pocit spokojenosti nutné spojovat s velkými věcmi.”
V průběhu konference měli účastníci možnost rozhodnout prostřednictvím online hlasování o pěti nejdůležitějších doporučeních pro vládu, která považují za klíčová pro ČR v roce 2018. Pořadí hlasování dopadlo následovně:
- Zvýšit investice do vzdělávacího systému a srovnat platy učitelů s platy jiných VŠ absolventů – 82 %
- Zvyšovat odolnost české společnosti vůči dezinformačnímu působení a ovlivňování ekonomické a politické sféry ze strany cizích mocností – 56 %
- Přistoupit k radikální přestavbě ekonomiky směrem k ekonomice založené na technologiích a inovacích – 55 %
- V souladu s přijatou koncepcí Digitální Česko chytit „druhý dech“ v oblasti digitalizace – 42 %
- Investovat do moderních obranných systémů a výzkumu a vývoje technologií a dostát závazků plynoucích z členství v NATO – 33 %