Art Match: Sto let tvůrců českého nábytku
Český nábytkářský průmysl a design měly v minulosti v Evropě dobré jméno. V jaké situaci se nachází český nábytkářský průmysl a design 100 let od založení republiky? Jaká je budoucnost českého nábytku? Budeme s nástupem nových technologií stále potřebovat kvalitní řemeslnou práci? Aspen Institute CE na to hledal odpověď v rámci debaty, která se uskutečnila ve čtvrtek 18. října v Praze.
V době založení ČSR byl český nábytkářský průmysl a design pojmem. České značky měly dobré renomé. Mnoho designérů pocházejících z Čech působilo ve Vídni, která byla jedním z hlavních center užitého umění. V jaké situaci se nacházíme po 100 letech? Je možné obnovit koncept Krásné jizby, pro kterou v meziválečných letech pracovali nejlepší čeští umělci, architekti, výtvarníci a designéři? Krásná jizba, které se mimo jiné věnuje výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu, nejen propagovala užité umění a design, ale díky ní se kvalitní design stal cenově dostupným pro široké vrstvy. Přežila druhou světovou válku a totalitní režim, nepřežila však změnu režimu po roce 1989.
„100 let výročí založení republiky jsme se rozhodli připomenout nejen formou mezinárodní konference k politicko-ekonomickým otázkám, kterou jsme uspořádali v červnu, ale také akcí s kulturním tématem v rámci našeho cyklu ArtMatch“, vysvětluje důvody uspořádání veřejné debaty Jiří Schneider, výkonný ředitel Aspen Institute CE, a doplňuje:
„Český nábytek existoval samozřejmě i před založením republiky. Připadalo nám však zajímavé diskutovat o tom, jak se tento obor, zrcadlící také kulturu, za posledních sto let vyvíjel, a co můžeme čekat v budoucnosti. Zajímala nás nejen stránka umělecká a řemeslná, ale také otázka schopnosti uspět na trhu.“
Z tohoto důvodu pozval Aspen Institute CE Fakultu architektury ČVUT v Praze odborníky, kteří se snažili odpovědět na to, jaký byl vývoj českého nábytkářského průmyslu a designu za dobu od založení republiky, a jakou má budoucnost.
Kurátorka Uměleckoprůmyslového muzea Iva Knobloch ve své úvodní prezentaci k historii nábytku upozornila, že na příklad „stavebnicový, modulární nábytek není vynálezem dnešní doby, ale objevoval se již před 100 lety, a tyto kusy dodnes patří k obdivovaným produktům.“ Stejně tak touha být napojen na komunikační technologie v bytovém interiéru se podle Knobloch objevovala již v 60. letech minulého století.
Přední česká designérka Lucie Koldová je přesvědčená, že minimálně za posledních deset let, co působí na trhu, respektive po absolvování Vysoké školy uměleckoprůmyslové, „jsme se v České republice hodně posunuli dopředu. Celkově však musíme hodně dbát na kultivaci prostoru a obecného vkusu, je velmi znát přerušení tradice totalitním režimem.“ České firmy jsou podle Koldové „specifické řemeslem a jsou schopné se prosadit na zahraničních výstavách, což je pro úspěch obecně, potažmo pak v Čechách klíčové. Zahraniční firmy mají často delší tradici na trhu a o to víc musí české firmy zaujmout a jít progresivně kupředu.“
Ondřej Zita z úspěšné nábytkářské firmy Master & Master uvedl, že „technologie sice výrobu nábytku mohou usnadňovat nebo vylepšovat, ale kvalitní řemeslo žádná technologie nenahradí“. Dodal, že „řemeslná práce však bude čím dál exkluzívnější, pro klienty ochotné si za kvalitu připlatit.“
Produktový designér Karel Matějka doplnil, že v Čechách si umíme poradit s velkou spoustou věcí, jsme velcí improvizátoři, nahradíme tím zázemí, které nemáme, a tím jsme výjimeční. K tomu však bývalý rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jiří Pelcl skepticky podotkl, že
„schopnost improvizace je náhrada nějaké nedostatečnosti. Pokud je naší jedinou výhodou, specifikem, znamená to, že příliš neumíme problémy řešit koncepčně a nejsme systematičtí. Improvizace nám vyhovuje, upřednostňujeme ji před řádem.“
Na dotaz, zda Češi mají vkus, uvedl, že „vkus je především kultura. To je dáno také tím, jaké jsou naše elity – jakým jazykem mluví, jak se oblékají, co si kupují, případně jaký mají nábytek, protože to pak lidé napodobují.“
V debatě o tom, jak bude vypadat nábytek a interiér budoucnosti se všichni účastníci debaty víceméně shodli, že nábytek, interiér i veřejné prostranství budoucnosti budou určovány prostorem, kterého bude čím dál větší nedostatek. Jiří Pelcl se domnívá, že „se budeme blížit situaci v Japonsku, kde je již dnes ve městech málo místa.“ Podle Lucie Koldové možný vývoj v budoucnosti možná ukazují světové metropole (Paříž, New York, Tokio), kde „si především mladí lidé mohou dovolit jen velmi malé byty, ale jejich sociální život je stále stejně bohatý.“ Podle ní by tak důraz měl být kladen hlavně na veřejné prostory, kavárny, restaurace, větší projekty, které podvědomě kultivují lidi a ti si následně si utváří povědomí o kultuře, designu a životě. S tím souhlasil i Ondřej Zita, podle kterého „budeme nadále spát v posteli, ale bude nejspíš sklápěcí.“
Zmíněna byla také podpora nábytkářské branže v severských zemích, podpora geografického brandu, to se v České republice budeme muset teprve učit.
První setkání o umění a kulturní filantropii v rámci cyklu ArtMatch se konala v roce 2015. Cyklus pořádá Aspen Institute CE jako jeden z programů zaměřených na mezioborovou spolupráci, tentokrát propojení umění a businessu. První série Art Match probíhala ve spolupráci s The Emblem Hotel v Praze formou uzavřených expertních setkání. Po navázání spolupráce s Bohemian Heritage Fund v roce 2017 se většina debat otevřela i veřejnosti.
