Budoucnost vzdělávání
V rámci 59. ročníku Zlínského filmového festivalu pro děti a mládež se 29. května uskutečnila panelová diskuse s názvem Budoucnost vzdělávání, kterou organizovali společnost ABB a Zlínský filmový festival ve spolupráci s Aspen Institute CE.
Hlavní host debaty Susanna Bäckman, finská specialistka na výzkum a vývoj nových konceptů v pedagogické teorii a praxi, představila principy reformy finského vzdělávacího systému. Zdůraznila, že je důležité, aby nový systém byl flexibilní, a mohl být upravován v souladu s nově se objevujícími výzvami. Jako hlavní rozdíly v porovnání s českým vzdělávacím systémem je možné zmínit následující doporučení z finské praxe: děti neprocházejí žádnými přijímacími zkouškami až do maturity, která je naopak státní, v celém Finsku jednotná; neexistuje formální ukončení vzdělávání, systém počítá s tím, že i např. absolventi učilišť si doplňují vzdělávání, univerzity a vysoké školy nabízejí na praxi orientované kurzy či studijní programy; finské školství usiluje o individuální přístup (platí pro hendikepované, slabší žáky, ale i pro ty talentované). Zásadním rozdílem je také postavení učitele: učitelská profese se ve Finsku těší vysoké prestiži, na pedagogické fakulty je přijímáno pouze 7 % uchazečů.
Tanja Vainio, generální ředitelka ABB pro Českou republiku a Slovensko je toho názoru, že budoucnost sice neznáme, s jistotou však můžeme říci, že budoucnost bude velmi technologická. Je proto důležité, aby vzdělávací systém připravoval děti – a to chlapce i dívky – na stále více technologickou dobu. Toto však platí i pro nás, dospělé. Rychlý rozvoj technologií způsobí, že budeme častěji měnit zaměstnání. I v profesích, které nezaniknou, se všichni, kteří budou chtít uspět, budou muset dále vzdělávat. Společnost ABB patří k těm, které zásadně investují do vzdělávání a zvyšování kompetencí svých zaměstnanců. Pravdou je, že problematiku vzdělávání dospělých nemůže řešit pouze byznys.
Ředitel ČT :D Petr Koliha se zamýšlel nad rolí dětské veřejnoprávní televize v rozvoji dětí, v mimoškolním vzdělávání založeném na práci s přirozenou dětskou zvědavostí. Představil celkovou koncepci Déčka jako doplnění vzdělávacího systému.
Hana Lavičková, specialistka v oblasti školního vzdělávání na Masarykově univerzitě a v Národním ústavu vzdělávání, zakladatelka školy JINOTAJ, představila priority, se kterými školu zakládá. Shrnula také způsob zpracování rámcových vzdělávacích programů a představila návrhy ke zlepšení uvedeného systému.
Bob Kartous z EDUin, představil práci expertní skupiny Aspen Institute CE a shrnul krátce krátkodobá a dlouhodobá opatření ke zlepšení situace. Tyto byly prezentovány již výroční konferenci Kam kráčíš, Česko? 2018 v rámci panelu vzdělávání.
Do diskuse se také zapojili prezident Zlínského filmového festivalu Čestmír Vančura a rektor Univerzity Tomáše Baťi ve Zlíně Vladimír Sedlařík. Čestmír Vančura zdůraznil, že digitalizace se nemusíme bát, protože z vlastní zkušenosti majitele kovárny VIVA dobře ví, že existují práce, které málokdo má zájem dělat, navíc třísměnném provozu. Digitalizace či automatizace přináší lidem možnosti pracovat na kvalifikovanějších, nebo alespoň méně fyzicky náročných pozicích. Rektor Sedlařík upozornil mimo jiné na nedostatek kvalifikovaných pracovníků, který např. univerzitu limituje v zavádění nových studijních programů.
Všichni vystupující se shodli, že v centru úvah o vzdělávacím systému musejí být studenti a žáci. Školství musí podněcovat radost z učení a dětskou zvídavost, naučit studenty a žáky kritickému myšlení a samostatnému objevování nových znalostí. Na začátku každé reformy musí být práce s učiteli, kteří pro připravované změny potřebují mít odpovídající vzdělání. Zapomínat se nesmí ani na rodiče, kteří ve výchově a vzdělávání svých dětí hrají podstatnou roli.
