Proč e-government kulhá za byznysem?

Aspen Institute Central Europe jako letošní novinku výroční konference Kam kráčíš Česko? připravil tři veřejné debaty, které hlavní konferenci předcházejí a hodnotí politický, hospodářský a společenský vývoj České republiky v kontextu regionů na základě výsledků zkoumání expertních skupin Aspenu.

Třetí z nich s názvem Proč e-government kulhá za byznysem? se uskutečnila 10. října v Brně. Předmětem diskuse se tentokrát stala digitalizace státní správy. Nástup nových technologií do průmyslu, ale i do dalších odvětví, jako jsou zdravotnictví, školství či veřejná správa, je neodvratný. Digitalizace totiž lidem zjednodušuje život. Proč se ale v České republice dlouhodobě nedaří provést efektivní digitalizaci veřejné správy?

Podle průzkumu OSN E-Government Survey 2018 si Česko v oblasti digitalizace státní správy pohoršilo o čtyři příčky a kleslo na 54. místo a ve srovnání se státy EU si také nevede úplně dobře. Dle indexu The Digital Economy and Society Index (DESI) pro 2018, který připravuje Evropská komise a měří vyspělost digitální ekonomiky zemí EU, jsme se v oblasti digitálních veřejných služeb (e-government a e-health) umístili na 22. příčce, přičemž z našich sousedů si v této oblasti vede hůř jen Polsko. V počtu uživatelů dosavadně zavedených e-služeb se ČR umístila s 15 procenty až na 26. místě z 28 členských zemí.

„Máme radost ze správného načasování naší debaty – vláda právě schválila strategii Digitální Česko. V rámci naší diskuse se snažíme zjistit, jaké jsou důvody pomalého zavádění elektronizace státní správy v ČR v komparaci s jinými srovnatelnými státy,“ vysvětluje důvody uspořádání veřejné debaty Jiří Schneider, výkonný ředitel Aspen Institute CE, a doplňuje:

„Samozřejmě si uvědomujeme, že digitalizace přináší kromě příležitostí i celou řadu bezpečnostních rizik, například v oblasti uchovávání osobních dat v kyberprostoru. Rizikem může být i samotné zapojení soukromého sektoru do klíčové IT infrastruktury státu. E-government si proto jistě vyžaduje promyšlená řešení.”

Z tohoto důvodu pozval Aspen Institute CE do Jihomoravského inovačního centra sídlícího v Brně odborníky, kteří se snažili odpovědět na to, jak je možné otevřít veřejný sektor inovačnímu potenciálu soukromého sektoru, jak účinně čelit možným bezpečnostním rizikům či jak vybrat nejlepší možné řešení a jeho dodavatele.

Náměstek ministryně pro místní rozvoj Václav Nebeský v úvodu debaty uvedl, že „systém v oblasti IT je v současné době roztříštěný, nicméně jsem optimistický vzhledem k právě probíhajícím systémovým krokům, a to i krokům vládního zmocněnce pro digitalizaci, Vladimíra Dzurilly“ přičemž dodal, že

“před plánováním veřejných soutěží zatím dochází pouze k posouzení technických parametrů a ceny řešení ze strany hlavního architekta, ale bohužel ne zda je dostupná obdobná sdílená služba, která by se dala k zamýšlenému účelu použít. Ale již zmíněný soubor dokumentů Digitální Česko by měl poskytnout prostor k řešení této problematiky.“

„Výběrová řízení v ČR díky své nepřehlednosti, zadání a roztříštěnosti v podstatě vylučují účast malých firem“, uvedl Dominik Veselý ze společnosti Ackee, která je dodavatelem IT řešení mimo jiné i pro Německý spolkový sněm. Dodal, že „Nakonec je pochopitelné, že stát účast občanů, a především firem, na elektronické komunikaci vynucuje. Ovšem elektronická státní správa musí být konkurenceschopná, ne jako např. datové schránky, kde je nutné platit poplatky za uchování dokumentu dalších 30 dní, což je v dnešní době absurdní.“

Matěj Petrásek ze společnosti DigiLion uvedl, že „občas státní správa poptává zakázkový vývoj nového systému, přitom potřebuje poptat pouze standardní technologii s drobnou customizací“. Dále přiblížil jako příklad dobré praxe kroky britské státní správy v posledních šesti letech:

„Jako zajímavý spatřuji model, kdy vláda nevyhlásí výběrové řízení na určitou zakázku za nejnižší cenu, ale popíše svůj problém a předem vyhlásí finanční odměnu pro několik nejlepších řešitelů. Zajistí si tak zpravidla nejlepší řešení na trhu a přispívá k rozvoji malých a středních podniků.“

„Obecněji řečeno, otázkou je, jestli se od digitalizace nečekáme řešení problémů, způsobených námi samotnými. Probíhají vůbec procesy státní správy, které se mají digitalizovat, správně a efektivně?“, ptal se Vít Cvrček ze společnosti Gordic. „Z dřívějšího působení mám například zkušenost s digitalizací matriční agendy. Pro tuto zásadní a z povahy věci identickou činnost požadoval každý ze sedmi krajských úřadů, se kterými jsme spolupracovali, trochu jiné formuláře. Proč?“

Radim Polčák z Ústavu práva a technologií Masarykovy stručně popsal zavádění systému soutěžení státních zakázek od 90. let do dneška, přičemž se dnes zakázky zadávají často firmám, které uspěly na trhu, ale často “ne proto, že jsou dobré, ale protože mají dlouhé prsty.” Efekt vendor lock-in je pak nejčastější právě u veřejných zakázek na dodávky informačních systémů. K otázce, zda naše legislativa nebrzdí elektronizaci státní správy dodal, že “legislativa elektronizaci nebrání, jsou to jen drobné kroky, úkony, které situaci komplikují, jako např. institut kvalifikovaného podpisu v zákoně o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce”, díky kterým se pak elektronizace zavádět nedá, nebo její implementace musí být provázena četnými výjimkami.

V rámci debaty se také probíralo, zda si může státní správa vzít příklad ze soukromého sektoru, zda se může poučit z korporátu, který také musí outsorcovat a najímat externí konzultanty. Ondřej Štáhlavský ze společnosti Fortinet uvedl, že „existuje mnoho iniciativ, kdy soukromý sektor se státní a veřejnou správou spolupracuje, a nabízí jí podporu. Základem ale je, aby se státní sektor spolupráce se soukromým sektorem díky legislativě nemusel bát.“ K tomu doplnil, že „stát má fungovat jako soukromé firmy v tom smyslu, že by měl mít centralizovanou nákupní organizaci, kde pracují profesionální nákupčí, podobně jako je to v řadě jiných zemí nebo organizacích, například v NATO, které pro tyto účely zřídilo agenturu NAMSA“.

Jiří Černý, ředitel pro právní záležitosti Microsoftu uvedl, že je těžké srovnávat korporátní prostředí a veřejnou správu, protože „jsou to jednoduše rozdílné světy. Pravomoce a kompetence, způsob rozhodování se liší. Je to pouze o odvaze a politické podpoře, protože ve státní správě kvalitní experti jsou.“

Jan Tomíšek z ROWAN LEGAL dodal, že i současná legislativa a procesy nabízí prostor pro férové a funkční nastavení vztahů mezi zákazníkem z veřejné správy a dodavatelem IT řešení:

“Jednou z cest může být založit smlouvy na metodice agilního vývoje, tzn. zafixovat rámcové zadání s pevným rozpočtem a následně průběžně akceptovat výsledky a upřesňovat požadavky. Zadání se podle vývoje zpravidla mění, proto je téměř nemožné definovat ho již na začátku do úplného detailu. Tyto změny však vyžadují širší kompetence a již zmiňovanou odvahu.”

„Od kolegů z praxe vím, že ve státní správě a samosprávě dochází občas k zásadnímu nepochopení. I když se zřídí nová role pro agendu digitalizace, nově vytvořená funkce zpravidla nemá potřebné kompetence, jen povinnosti a úkoly,“ uvedla Barbora Bühnová z Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. K otázce rizik spojených se zaváděním digitalizace pak dodala:

„Hlavním problémem není, jestli digitalizaci chceme nebo ne, ale skutečnost, že neřešíme současně bezpečnost. Případná rizika ignorujeme, dokud nenastane vážný bezpečností problém.“

Soudce Nejvyššího správního soudu a koordinátor expertní skupiny Aspen Institute CE Karel Šimka na závěr shrnul, že

“v praxi českých samospráv i státu se objevuje využití digitalizace i ke zprůhlednění veřejných rozpočtů, ať již různými formami participace veřejnosti na tvorbě rozpočtu či dostatečně detailním a přehledným systémem evidence příjmů a výdajů dostupným na webu. Česká státní správa nadále zůstává daleko za reálnými možnostmi digitalizace státní správy.”